Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

I za deště je cesta pěkná

O cestě ze Sucre do Potosí, o tom, jak lidi nejsou černí nebo bílí a o úžasném přijetí v dalším městě.

Třetí ráno v Sucre jsem už měla poměrně jasný pocit, že je potřeba jet dál. Občas to člověk prostě ví. Jenomže zrovna celé ráno pršelo. Jezdit na motorce, když prší je docela otravné. Vyjíždět, když prší, je docela nesmysl, pokud to není nezbytně nutné. Franz byl neuvěřitelně hodný a nabídl mi, že samozřejmě můžu zůstat ještě jednu noc. Jenomže já jsem se pak prošla po chodbě s pěti psy a nespočetným množstvím nášlapných min a věděla jsem, že musím jet, i kdyby měly okolo mě třískat blesky.

Když chvíli přestalo pršet, tak jsme s Franzem zašli pro benzín a nandali věci na motorku. Než jsem odjela, tak Franz ještě na chvíli zmizel a vrátil se se svačinou. Dostala jsem na cestu chleba, jogurty a sušenky. Bylo toho tolik, že ho podezřívám, že vzal z kuchyně všechno, co se alespoň trochu hodilo. Vzpomněla jsem si, jak mi předchozí den vyprávěl o tom, že jeho bývalá manželka mu na cesty vždycky připravovala jídlo. Když mi to předával, tak to nebylo jenom jídlo, byla to všechna péče, kterou on sám dostal, bylo to přijetí mezi jeho lidi a jeho rodinu. Chleba nikdy není jenom chleba. Zvlášť když Vám ho někdo dá na cestu.

A tak jsem vyrazila. Přemýšlejíc o tom, jak je občas zvláštní, že některé tak protikladné věci jdou dohromady. Franz byl neuvěřitelně štědrý, ale přes ty psy jsem se nedokázala přenést. Preventivně už jsem na sobě měla pláštěnku a ještě že tak. Samozřejmě nemůžu mít pořád štěstí. Anebo možná by ty historky pak byly moc nudné. Samozřejmě, že začalo brzy pršet. (Úvodní fotka je z první hodinky, kdy ještě nepršelo.)

Přes helmu neprší, přes pláštěnku taky ne. Batoh jsem zevnitř vylepila plastovou taškou (jenom aby si nade mnou mohli rodiče zoufat a ptát se, proč si nekoupím batoh, který už je nepromokavý. A abych jim mohla říct, že plastová taška taky funguje, je to ekologičtější a navíc nemusím na nákupy). Ale problém jsou samozřejmě moje boty. Nevím, který materiál zvládne nepromoknout dvě hodiny trvalého deště, ale moje boty z něj udělány nejsou. Po nějaké době studená voda pronikne dovnitř a vytvoří v ponožce studenou louži. V tu chvíli jediná naděje je, že vaše nohy dokážou tu vodu ohřát :-) což trochu jde, když se moc nehýbou a tu vodu nevíří.

Ale i v neštěstí jsem měla štěstí. Za prvé se na chvíli vyčasilo, takže jsem si zvládla na vařiči uvařit polévku a sníst jí s darovaným chlebem. A za druhé když jsem přijela do Potosí, tak už krásně svítilo sluníčko. Přijela jsem asi o hodinu a půl dříve, ale kousek od adresy, kde jsem měla zůstávat na noc měli krámek se sladkostmi a s pivem. A tak jsem se ocitla na kruhovém objezdu v Potosí, uprostřed Bolívie, s knížkou, tabulkou čokolády, plechovkou piva a s nohami ven z bot v naději, že je sluníčko trochu vysuší. (Nevysušilo, ale to vůbec nevadilo.)

Dneska měl být mým hostitelem Americo (já vím, že se tady všichni jmenujou vtipně). Měl přijet v 6:30pm. A samozřejmě tomu tak nebylo. Jenomže zavolal svým rodičům a přijeli si mě vyzvednout oni. Vzali mě k sobě domů do kuchyně, kde jsem se celá promrzlá posadila na židli, dostala jsem kafe a chleba a zapnuli sporák, abych se trochu zahřála. A když jsem pookřála, tak Americův táta vzal své auto a provezl mě po celém městě, abych si ho alespoň zběžně užila takhle v noci a poznala alespoň trochu z centra a z pověstných dolů.

Když mě dovezl zpět domů, tak tam Americo už byl a odvedl mě k sobě. Tam mi ukázal, kde je sprcha, ujistil se, že je tam šampon i mýdlo, dal mi ručník, ukázal mi, kde má kávu a cukr, dal hřát vodu, do obýváků postavil plynová kamna a dal vytápět, aby mi bylo teplo, až vyjdu ze sprchy, a ukázal mi můj pokoj. A pak řekl, že musí zpět do práce a že se mám cítit jako doma. 

Na to, že mi skoro celý den propršelo, tak to byl moc pěkný den. A to jsem si navíc skoro jistá, že ještě na nějaký další pěkný detail zapomínám. 

Autor: Aneta Toboříková | čtvrtek 18.4.2019 9:37 | karma článku: 9,82 | přečteno: 145x
  • Další články autora

Aneta Toboříková

Bydlení v Asunción

O tom, jak jsem si v Asunción hledala pokoj k pronájmu a o tom, že moje zkušenosti s Paraguayci jsou univerzální a zdaleka nejsem jediná, ke komu se tu lidé chovají tak pěkně.

21.10.2019 v 9:12 | Karma: 19,18 | Přečteno: 462x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Zážitky za barem (část kolegové)

Ze všech zážitků a lidí, co jsem potkala za barem, tak to zdaleka nebyli klienti, kteří by byli nejzajímavější. Měla jsem spoustu štěstí i na zajímavé kolegy.

18.10.2019 v 9:59 | Karma: 21,84 | Přečteno: 828x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

První zážitky z měsíce za barem (část klienti)

Poté, co se skončila moje práce v servisu, tak se mi podařilo sehnat si práci za barem, kde jsem šťastně strávila celý měsíc.

17.10.2019 v 9:47 | Karma: 23,07 | Přečteno: 995x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Opravářkou motorek

O tom, jak jsem zase jednou měla štěstí a mohla jsem se na týden stát opravářkou motorek :-) aneb první z mnohých týdnů v Asunción

16.10.2019 v 9:50 | Karma: 19,59 | Přečteno: 417x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Setkání s Juanovou rodinou

O tom, že jsem konečně blíž pochopila Juanovu situaci a seznámila jsem jsem se s jeho rodinou, která mi představila zase jinou část Paraguayské společnosti.

15.10.2019 v 9:20 | Karma: 14,60 | Přečteno: 376x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Hromadná nehoda u letiště zastavila Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše

29. dubna 2024  16:33,  aktualizováno  20:36

Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly v pondělí na 27. kilometru Pražského...

Trojský koník v Evropě. San Marino se stalo základnou ruských špionů

29. dubna 2024

Premium Jeden z nejmenších států v Evropě vzbuzuje čím dál větší pozornost západních tajných služeb....

Jaká práce lidem zbyla? Spolupráci s OpenAI vedou z médií i Financial Times

29. dubna 2024  19:39

Financial Times (FT) se stal prvním významným britským zpravodajským médiem, které uzavřelo...

Špehovali, zpřístupňovali trezory. Jak se ruští „krtci“ ve Vrběticích činili

29. dubna 2024  19:34

Série výbuchů a incidentů v Evropě, včetně explozí v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014,...

  • Počet článků 48
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 350x
Před třemi lety jsem se přestěhovala do Kolumbie. Poté jsem dala výpověď, prodala jsem do té doby nabyté věci, koupila jsem si motorku, naučila jsem se jí řídit a vydala jsem se objevovat Jižní Ameriku. Dnes jsem v Peru a přede mnou je Bolívie, Paraguay, Argentina a Chile a možná i mnohem víc.

Seznam rubrik