Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Poslední dny v Cochabambě

O tom, jak Bolívijci nejsou úplně nejvíce organizačně zdatní, o výletu na motorkářské závody a za ruinami Incallajta, o posledních dnech v Cochabambě a o tom, že možná nakonec jsem přeci jenom domácí puťka (anebo nějaká část).

Když jsem si psala s Germánem a on mě zval, abych přijela zpět do Cochabamby, lákal mě na to, že o víkendu budou v nedaleké vesnici motorkářské závody a že pojedeme kempovat. Na to jsem se samozřejmě těšila. Občas ta moje cesta může být docela osamělá, takže vyhlídka na kempování s kamarády mi přišla lákavá. Pak přišla zpráva, že bych v sobotu mohla mít rande a na to jsem přeci nemohla říct ne. A když jsem své plány vysvětlovala Germánovi, tak se rozpomněl, co jsme si vlastně domlouvali a řekl, že vlastně nemá stan a že tedy pojedeme stejně jenom v neděli. Byla bych bývala byla smutná ze změn plánů, kdyby moje radost nad nadcházející schůzkou a nad tím, že jsem mu nevěřila, nevyhrála. Ale vyhrála na plné čáře. Tentokrát mi naprosto vyhovovalo, že neplní své slovo.

Ale o trochu vážněji, jedna z věcí, na kterou si tady nemůžu zvyknout, je to jak krátkou mají lidé paměť. Navymýšlí si a naslibují Vám spoustu věcí, ale rozhodně se na to nesmíte spoléhat. A není to vůbec ze zlé vůle. Jenom prostě jako kdyby si nepamatovali to, co řekli. Jejich slovo nemá vůbec žádnou váhu. A já často přemýšlím, jestli o může mít nějakou výhodu, ale nedokážu ji najít. Tentokrát mi to ale hrálo do karet, tak mě ani nenapadlo si stěžovat. 

V neděli jsme měli vyrazit během dopoledne. Byla jsem připravená v devět. Germán a jeho přítelkyně se probudili chvíli před polednem :-D Chvíli jim trvalo než se vypravili a pak ještě měli hlad a chtěli si někde dát snídani. Vyrazila jsem napřed. Dojela jsem do dané vesnice, kde se mělo závodit. Samozřejmě jeden autobus zaparkoval uprostřed silnice a tak jsem musela nechat motorku nahoře a sejít dolů pěšky. Nicméně trocha pohybu je vždy jen ku prospěchu věci. 

Dole u jezera už měly závody začít, nicméně Bolívijci nejsou úplně nejsilnější ve věcech organizace. Z reproduktorů se stále ozývalo:
'Závodníci přijeďte ke startu.'
'Všechny prosíme ať opustí trať závodu a ať je v průběhu závodu ani nenapadne na ní vstupovat.'
'Závodníci na start.'
'Opusťte trať.'
'Organizátoři důrazně žádají všechny ať opustí trať.'
'Závodníci co do pěti minut nebudou na startu se závodu nebudou účastnit.'
'Vykliďte už trať.'
'Závodníci!'

Když jsem se rozhodla místo opustit, tak se k začátku ještě neměli, a já už byla dávno znuděná.

Nahoře jsem se zvládla potkat s Germánem a jeho přítelkyní. Další částí latinoamerické kultury je, že lidé s Vámi neuvěřitelně rychle souhlasí a to prakticky s čímkoli, co řeknete. Musíte tak mít neustále pozor na to, co říkáte. Já tentokrát neměla a poměrně přímo jsem vyjádřila svůj názor na úroveň organizace této akce. Germán okamžitě přitakal. A jelikož jsme byli blízko ruin Incallajta, o kterých se říká, že jsou jako bolívijské Machu Picchu, tak jsem navrhla, že bychom mohli vyrazit tam. Germán opět rychle souhlasil. A já byla ráda, že budu mít společnost.

Vyrazili jsme a čekala nás jedna z nejhezčích cest, co jsem kdy projela. Já vím, že si pořád na něco stěžuji, buď cesta je příliš klikatá, anebo příliš studená či je příliš horko, anebo příliš fouká vítr, anebo prší anebo když ani jedno z předchozího, tak to znamená, že jsem ve městě a je tam moc provoz :-D Aneb prakticky cokoli mě na motorce vyleká a necítím se ještě dost jistá. Ale tentokrát, tentokrát to bylo naprosto nádherné. Cesta byla klikatá, ale jenom tak, aby to bylo zábavné a nebylo potřeba snižovat rychlost. Nebylo ani příliš horko, ani příliš zima, nefoukal vítr a svítilo příjemné sluníčko. A navíc okolo nás byly hory, které mi trochu připomínaly Čechy. Anebo tedy nepřipadaly mi tak jihoamerické. Zaoblené se záplatami políček. Byla jsem naprosto spokojená a jenom jsem si užívala to, že jedu. A ještě jsem k tomu výjimečně neposlouchala žádnou audioknihu a tak jsem se opravdu soustředila jenom na všechny pocity, co mi probíhaly tělem. 

A uprostřed téhle krásy a asi hodinu předtím než jsme měli dojet k oněm skoro-jako-machu-picchu ruinám, tak Germánova přítelkyně řekla, že je jí zima, že jí z motorky tlačí zadek a že pokud budeme pokračovat, tak pak bude moc zima a chytí nás noc. (Překlad přímo ze španělštiny. Fráze 'chytí nás noc' mi přijde moc pěkná.) Germán souhlasil a navíc to je jeho přítelkyně, tak neměl moc na výběr. A tak jsme se vrátili. (Předběhnu vyprávění, ono to nakonec bylo dobře, protože ta cesta byla mnohem delší než jenom zmíněná hodina. Ale stejně nám přítelkyně trochu pokazila výlet.)

Vrátili jsme se po stejné cestě a nakonec jsme opravdu přijeli asi v 8 večer. Zakončil se tam tak můj poslední víkend. 

Následující tři dny jsem ještě strávila v Cochabambě. A to naprosto domácky. Pořád mě to překvapuje, jak mi to vlastně chybí. Člověk by si myslel, že být tři měsíce na prázdninách a jenom cestovat je úplná idylka a že mi vlastně nemůže vůbec nic chybět. A ono mi taky nic nechybí. Ale nikdy jsem nečekala, jakou budu mít radost z toho, že budu moci strávit odpoledne v kuchyni vařením. Vařila jsem bramboráky a guláš. Žádné velké umění. Ale za prvé tady nikdo neví, jak to má doopravdy chutnat, a za druhé to nejsou úplně složité věci. A já měla z téhle chvíle upřímnou radost.

Měla jsem taky radost z toho, že jsem se opravdu mohla věnovat psaní. Se čtením to bohužel nebylo úplně neslibnější, ale propsala jsem co jsem mohla a pokud všechno vyjde, tak bych mohla brzy dokončit motorkářský cestopis po Bolívii. No a asi nemusím dodávat, že se mi vůbec nechtělo ven :-) A to až tak, že si ze mě Germán začal utahovat, že kdybych mohla, tak strávím celý život s počítačem.

Jenomže vše má svůj čas a můj čas v Cochabambě se nachýlil. S počítačem člověk taky nemůže žít věčně. A navíc Germán se také chystal cestovat a tak jsme se dohodli, že odjedeme společně. Úterý a středu jsem tak věnovala přípravě na další cestu. Vyprala jsem všechno oblečení. Vyměnila jsem peníze. Nakoupila zásoby, kdyby náhodou hrozilo, že bych měla po cestě umřít hlady. Vyměnila jsem motorce olej a dotáhla jsem jí řetěz (ano, sama). A zabalila jsem všechno kromě pyžama a kartáčku na zuby. A ve středu večer jsem tak byla připravena prakticky na cokoli. 

Autor: Aneta Toboříková | pátek 26.4.2019 9:35 | karma článku: 11,17 | přečteno: 205x
  • Další články autora

Aneta Toboříková

Bydlení v Asunción

O tom, jak jsem si v Asunción hledala pokoj k pronájmu a o tom, že moje zkušenosti s Paraguayci jsou univerzální a zdaleka nejsem jediná, ke komu se tu lidé chovají tak pěkně.

21.10.2019 v 9:12 | Karma: 19,18 | Přečteno: 462x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Zážitky za barem (část kolegové)

Ze všech zážitků a lidí, co jsem potkala za barem, tak to zdaleka nebyli klienti, kteří by byli nejzajímavější. Měla jsem spoustu štěstí i na zajímavé kolegy.

18.10.2019 v 9:59 | Karma: 21,84 | Přečteno: 828x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

První zážitky z měsíce za barem (část klienti)

Poté, co se skončila moje práce v servisu, tak se mi podařilo sehnat si práci za barem, kde jsem šťastně strávila celý měsíc.

17.10.2019 v 9:47 | Karma: 23,07 | Přečteno: 995x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Opravářkou motorek

O tom, jak jsem zase jednou měla štěstí a mohla jsem se na týden stát opravářkou motorek :-) aneb první z mnohých týdnů v Asunción

16.10.2019 v 9:50 | Karma: 19,59 | Přečteno: 417x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Setkání s Juanovou rodinou

O tom, že jsem konečně blíž pochopila Juanovu situaci a seznámila jsem jsem se s jeho rodinou, která mi představila zase jinou část Paraguayské společnosti.

15.10.2019 v 9:20 | Karma: 14,60 | Přečteno: 376x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury

25. dubna 2024

Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...

Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha

24. dubna 2024  22:47

Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 48
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 350x
Před třemi lety jsem se přestěhovala do Kolumbie. Poté jsem dala výpověď, prodala jsem do té doby nabyté věci, koupila jsem si motorku, naučila jsem se jí řídit a vydala jsem se objevovat Jižní Ameriku. Dnes jsem v Peru a přede mnou je Bolívie, Paraguay, Argentina a Chile a možná i mnohem víc.

Seznam rubrik