Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Milenka-nemilenka ... aneb pobyt v Cuscu

O tom, jak má cesta po krásách oblasti Cusco se změnila v podivnou zkušenost, kterou už asi vícekrát nepotřebuji. Nicméně tedy ale Cusco a jeho okolí je krásné :-D 

Po odjezdu Wilmera následoval poměrně neakční den, protože jsem věnovala jenom chození po kavárnách a dopisování blogu a deníčku. Od brzkého rána až do pozdního večera. Když večer mi přišla nečekaná zpráva od Davida. David je ten, kdo nás v Cuscu ubytovával. Není to úplně typická posada, protože za pobyt se mu platí, aby měl na provoz (což mě přijde naprosto v pořádku), ale přijímá pouze lidi, kteří se k němu dostanou přes síť MAI anebo na jiné motorkářské doporučení. David je ženatý a má se svou paní dvě děti. Zároveň je docela fešák, je příjemný a zábavný a úplně to vypadá, že z času na čas hledá odpočinek od rodinného života a to právě mezi motorkáři. Což jsem samozřejmě zjistila až o něco později. Do téhle chvíle jsem ho viděla asi na pět minut a tak jsem neměla moc tušení.

David se mě zeptal, co všechno znám z okolí Cusca, a pak se nabídl, že následující den jede kvůli práci do vedlejšího městečka a že pokud chci, tak můžu jet s ním. Ihned jsem souhlasila, protože na takovou nabídku se nedá říct ne. Navíc je spousta oblastí, kam se sama nedostanu, protože se pořád dost bojím, zvlášť když má cesta být hodně off-road. David ihned vymyslel, že mi po cestě ukáže místní jezera a most z doby Inků. Měla jsem radost. Než mi přišla zpráva, že se potkáme ráno u benzínky, protože kdyby nás jeho paní viděla odjíždět spolu, tak by mu nevěřila, že jede pracovně. Bylo mi z toho trochu divně, ale už jsem jednou souhlasila a tak jsem tomu nevěnovala větší pozornost. 

Druhý den ráno jsem tedy čekala na benzínce. David přijel asi o patnáct minut později, což je na místní zvyky docela super. A vyrazili jsme opravdu pracovně po jeho zákaznících. David prodává zemědělské stroje a tak první zastávka byla na místní asi farmě (první poměrně veliká část byla bláto, poté jakýsi přístřešek s velikým strojem, a potom políčko kukuřice) a David jim tam začal vysvětlovat, jak sestrojit stroj, který si koupili. Tři chlápci tam stáli a koukali na něj a bylo na nich znát, že nepochopili úplně všechno, co jim David vysvětloval. Ale ve stejnou chvíli bylo jasné, že jakmile hotový stroj dostanou do ruky během chvíle na všechno prakticky přijdou. Ze všech chvil během mé cesty jsou momenty strávené v opravdu místním prostředí s opravdovými lidmi jedny z mých nejoblíbenějších.

Poté jsme pokračovali po všech místních vesnicích, kde mě David vždy nechal, ať se projdu a on mezitím dělal obchody. A poté mě vzal na slíbená jezera, která se mnou projel po všech stranách. Byla neskutečná krásná s nejmodřejší ze všech modrých vod a obklopená horami. A jeli jsme po cestě tak strašně moc off-road, že kdybych tam byla sama se svou motorkou, tak ji asi postavím na kraj a pláču :-D Jezdím už delší dobu, ale jsou místa, která pořád neumím projet. A je to jenom hloupý strach, protože ta motorka sama o sobě by to zvládla. Jsem to já, kdo to kazí. Ale třeba časem :-) 

V jedné vesnici jsme se pak potkali s Davidovým kamarádem a jeli jsme na most Inků. Most, který je postavený ze slámy a dřívek. A příšerně se kýve, když se po něm přechází. Je tam postaven od 15. století a místní vesničané jej každý rok opravují  a udržují v dobré kondici. Moc příjemné to nebylo, ale jak by člověk mohl jej nepřejít, když už dojel tak daleko :-) 

Poté už jsme jenom vyrazili na oběd a za deště jsme se začali vracet zpět do Cusca, které bylo asi dvě hodiny cesty. Celý den jsem si ohromně užila. A nakonec to zkazil poslední moment už kousek od Davidova domu. Aneb, nesuď dne před večerem. Davidovi spadl řetěz. A tak začal volat všem svým kamarádům, aby mu přijeli pomoct, protože zrovna u sebe neměl žádné nářadí. Přijel Fernando a ještě jeden kluk. A když znovu začalo pršet, David zavelel, že mě Fernando má odvézt domů. Samozřejmě jsem řekla, že to není potřeba, a že není problém počkat. Na což David odpověděl, že z domova odjel sám a tudíž nemůže přijet se mnou. Fernando mě odvezl a David tam byl během 15 minut a ještě mě hlasitě vysvětlil, že mám vypínat světlo, na což jsem mu řekla, že to jsou jeho příbuzní, kdo ho nechávají rozsvícené.

Nakonec jsem byla ve svém pokoji a cítila jsem se divně. Celá cesta byla naprosto nevinná. Ale na toho, že to takhle schovával a že situace nebyla otevřená, jsem vůbec nebyla psychicky připravená. A mnohem méně na to, aby mi vynadal jenom tak pro formu. Takže myslím, že závěr je jasný, prostě by ze mě vůbec nebyla dobrá milenka :-D ale je to zajímavé si to tak nevinně zkusit, aby člověk věděl :-D 

Následující den jsem strávila doma po boku jeho paní Jessicy, se kterou jsem se úplně normálně bavila a která na mě byla moc milá. Dopsala jsem konečně svůj blog a večer jsem vyrazila na pivo s Fernandem a jeho bratrancem, kteří mi o Jessice vyprávěli. A nakonec to vypadá tak, že když je David doma, tak vůbec nikam nesmí. Ženy tady mají neuvěřitelnou sílu a to počínaje matkami a konče manželkami. A tak kdykoli to Davidovi práce nabídne, tak cestuje po všech čertech. Což se mu vlastně ani nedivím. Následující den David odjížděl do města Ayacucho, což je asi čtyřdenní cesta, kde měl mít školení. A Jessica měla zůstat doma sama se dvěma malými dětmi. Začalo mi být jasné, že ten vztah není asi jednoduchý ani pro jednoho. A nakonec některé věci jsou úplně stejné ať jste v jakékoli zemi. 

Autor: Aneta Toboříková | čtvrtek 28.3.2019 10:06 | karma článku: 15,56 | přečteno: 498x
  • Další články autora

Aneta Toboříková

Bydlení v Asunción

O tom, jak jsem si v Asunción hledala pokoj k pronájmu a o tom, že moje zkušenosti s Paraguayci jsou univerzální a zdaleka nejsem jediná, ke komu se tu lidé chovají tak pěkně.

21.10.2019 v 9:12 | Karma: 19,18 | Přečteno: 462x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Zážitky za barem (část kolegové)

Ze všech zážitků a lidí, co jsem potkala za barem, tak to zdaleka nebyli klienti, kteří by byli nejzajímavější. Měla jsem spoustu štěstí i na zajímavé kolegy.

18.10.2019 v 9:59 | Karma: 21,84 | Přečteno: 828x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

První zážitky z měsíce za barem (část klienti)

Poté, co se skončila moje práce v servisu, tak se mi podařilo sehnat si práci za barem, kde jsem šťastně strávila celý měsíc.

17.10.2019 v 9:47 | Karma: 23,07 | Přečteno: 995x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Opravářkou motorek

O tom, jak jsem zase jednou měla štěstí a mohla jsem se na týden stát opravářkou motorek :-) aneb první z mnohých týdnů v Asunción

16.10.2019 v 9:50 | Karma: 19,59 | Přečteno: 417x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Setkání s Juanovou rodinou

O tom, že jsem konečně blíž pochopila Juanovu situaci a seznámila jsem jsem se s jeho rodinou, která mi představila zase jinou část Paraguayské společnosti.

15.10.2019 v 9:20 | Karma: 14,60 | Přečteno: 376x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Ze Ciudad del Este do Encarnacion

Druhá návštěva servisu, která stejně moc nepomohla. Cesta až do Encarnación. A pyšně dodám, že Juan přežil i tyto dny a to navzdory tomu, že se bláhově rozhodl cestovat zrovna se mnou.

14.10.2019 v 9:37 | Karma: 9,67 | Přečteno: 231x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Začátek týdnu s doprovodem

O tom, že možná vůbec nejsem stvořená k tomu, aby se mnou někdo jezdil. Anebo možná o tom, že zvyk je železná košile a chvíli to trvá si zvyknout na novou situaci :-)

11.10.2019 v 9:56 | Karma: 12,59 | Přečteno: 254x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Podivnosti motoklubů a začátek týdne s Juanem

O tom, že by všichni měli mít šanci sedět na Cerro Akati a jenom koukat do světa. A o tom, jak jsem se znovu setkala se svým oblíbeným motoklubem z města Concepción a začala svojí cestu společně s Juanem.

10.10.2019 v 9:55 | Karma: 11,16 | Přečteno: 209x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Týden sama v Paraguayi

Po téměř posledním rozloučení s Oscarem mě čekal téměř celý týden sama, než jsme se všichni s motoklubem 32-A měli znovu setkat v Hernandarias.

9.10.2019 v 10:01 | Karma: 13,31 | Přečteno: 298x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Znovu na cestě! (a poznámka o vtipných jménech paraguayských měst)

O tom, že jsem se po dvou týdnech konečně rozhodla z Concepción zvednout kotvu (anebo asi stojánek motorky) a rychlý exkurz do paraguayské historie a způsobu pojmenovávání měst.

8.10.2019 v 9:01 | Karma: 12,81 | Přečteno: 248x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Dva týdny v Concepción

O tom, že jsem v Concepción objevila spoustu zajímavých lidí a nakonec jsem s nimi strávila celé dva týdny. A ani po téhle době se mi vlastně nechtělo moc odjíždět.

7.10.2019 v 9:12 | Karma: 10,39 | Přečteno: 239x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Setkání s Cesarem. Chvíli nejsem sama!

O tom, jak jsem se potkala s Cesarem! Po dvou týdnech očekávání. A o tom, že vůbec nezklamal a navíc mě zavezl na místo, kde jsem nakonec nečekaně strávila dva týdny.

4.10.2019 v 10:11 | Karma: 14,33 | Přečteno: 372x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

První noc v Paraguayi

O mém první setkání s Paraguayci a o tom, že doopravdy jsou až nesmyslně vstřícní, až Vám občas zůstává rozum stát.

3.10.2019 v 9:22 | Karma: 16,16 | Přečteno: 403x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Přejezd do Paraguaye

Jak jsem konečně nechala Bolívii za zády a překročila jsem do Paraguaye, o kterém mi všichni říkali, že tam nic není.

2.10.2019 v 9:03 | Karma: 16,24 | Přečteno: 336x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Dobrodružství na motorce - část třetí, aneb jaká byla Bolívie

Po dlouhé dlouhé odmlce přichází nejprve snad doplnění všeho, co jsem zažila v Bolívii, a hlavně konečně jsem se posunula dál a zrovna jsem v Paraguayi. Ale všechno pěkně po pořádku.

1.10.2019 v 9:58 | Karma: 13,85 | Přečteno: 302x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Střípky ze života v Santa Cruz - Víkend v Cotoce

O tom, jaké mám neuvěřitelné štěstí. O tom, jak si mě našla práce v Santa Cruz. O tom, jak můj zaměstnavatel mi nechal na výběr,jestli chci bydlet ve městě anebo na venkovském sídle. A o tom, jak jsem potkala obchodníka s kravami.

9.5.2019 v 9:34 | Karma: 13,72 | Přečteno: 366x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Poslední příspěvek před přestávkou

O tom, jak jsem dojela do Santa Cruz, o tom, jak jsem potkala Mickyho, jeho rodinu a dona Severina. No a o tom, že jsme se tu nějakou dobu rozhodla zůstat.

3.5.2019 v 9:13 | Karma: 13,26 | Přečteno: 282x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Bolívijský machu picchu

O ruinách, které měli připomínat Machu Picchu, o holce, co se ukázala být neschopnou průvodkyní, o další nevyasfaltované cestě a mlze, jenom abych měla přístup k internetu.

2.5.2019 v 9:15 | Karma: 13,79 | Přečteno: 276x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

První pokousání :-(

O mém odjezdu z Cochabamby, o tom, jak moc se nedá bolívijcům věřit, když Vám dají nějaký časový údaj a o tom, jak mě po cestě k ruinám Incallajta potkal potok a potom zlý pes.

29.4.2019 v 9:30 | Karma: 13,07 | Přečteno: 310x | Diskuse| Cestování

Aneta Toboříková

Poslední dny v Cochabambě

O tom, jak Bolívijci nejsou úplně nejvíce organizačně zdatní, o výletu na motorkářské závody a za ruinami Incallajta, o posledních dnech v Cochabambě a o tom, že možná nakonec jsem přeci jenom domácí puťka (anebo nějaká část).

26.4.2019 v 9:35 | Karma: 11,17 | Přečteno: 205x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 48
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 350x
Před třemi lety jsem se přestěhovala do Kolumbie. Poté jsem dala výpověď, prodala jsem do té doby nabyté věci, koupila jsem si motorku, naučila jsem se jí řídit a vydala jsem se objevovat Jižní Ameriku. Dnes jsem v Peru a přede mnou je Bolívie, Paraguay, Argentina a Chile a možná i mnohem víc.

Seznam rubrik